Z řemesel, která se zabývala zpracováním dřeva, bylo ve Strážnici pozdního středověku nejvyspělejší bednářství. Jeho produkce byla nezbytná pro rozvoj vinohradnictví, které v našem městě náleželo k tradičním a výnosným druhům obživy. Jak dokládá purkrechtní kniha, koncem 16. století bylo hodně bednářů usazeno na strážnickém předměstí, především v ulici, která dostala také příznačné jméno Bednářská ulice (dnešní Masarykova). Zde právě můžeme číst jména usazených bednářů, jako například Staněk Bednář, Tomáš Bednář či Erazim Bednář. Nejstarší artykule, podle kterých bednáři ve Strážnici fungovali, obdrželi tito řemeslníci v poslední třetině 16. století od Jana Jetřicha staršího ze Žerotína. Je samozřejmé, že každý středověký cech měl i svoji pečeť, takže bednáři nebyli žádnou výjimkou.