Pozemková reforma

Na počátku existence první československé republiky přijal parlament soubor zákonů vymezující tzv. pozemkovou reformu. Reforma spočívala ve vyvlastnění či zestátnění a následném přerozdělení pozemků, zejména zemědělských a lesních. Na základě zákona č. 215/1919 Sb. ze 16. dubna (záborový zákon) došlo k zestátnění zemědělské půdy nad 150 ha (nebo celkové nad 250 ha). Toto zestátnění probíhalo za náhradu a ceny pozemků se pohybovaly mezi jednou třetinou až polovinou reálné ceny, kterou platili noví vlastníci půdy. Pozemková reforma se vztahovala i na strážnického hraběte Antonína Františka Magnise V roce 1925 skončili úředníci pozemkového úřadu parcelaci jeho strážnického velkostatku. 283 obyvatelům ze Strážnice bylo přiděleno 312 ha zemědělské půdy a 3 ha stavební plochy. Přídělová cena za jeden ha byla 4800 -12 000 Kč. Největší celek 15 ha s bývalým pivovarem připadl tehdejšímu starostovi města Emanuelu Pištělkovi. Hraběti Magnisovi byly ze záboru propuštěny zbytkové statky Strážnice se zámkem, Rohatec a Kněždub. Historikové se shodují, že pozemková reforma výrazně změnila majetkové poměry v Československu. Ve srovnání s jinými zeměmi byla druhou nejrozsáhlejší v Evropě co do výměru půdy a v procentu zabrané půdy na celkové výměře zastávala třetí místo po Lotyšsku a Estonsku.