17. století aneb nájezdy bočkajovců

Sedmnácté století bylo pro Strážnici velmi složitým obdobím. Bohužel už v roce 1605 bylo město konfrontováno s protihabsburským povstáním sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje, které propuklo v Uhrách a přeneslo se částečně i na Moravu. Vpády bočkajovců započaly 1. května 1605. V noci ze 3. na 4. května zaútočili na Strážnici, opilou stráž pobili a vyloupili mnoho měšťanských domů, přičemž povraždili řadu lidí. 5. května bočkajovci znovu vpadli do města, zapálili je a v nastalém zmatku zase loupili, zabíjeli lidi, některé svázali a odvlekli do zajetí. Městská rada hned vypravila posly k poručníkovi nepřítomného mladého pána Jana Fridricha, Karlovi staršímu ze Žerotína do Přerova se zprávou a k zemskému hejtmanovi Karlu z Lichtenštejna s prosbou o pomoc. Ten však nechtěl vyhrotit spor s Uhrami a nekatolickou Strážnici v podstatě obětoval. To mělo za následek, že 9. května vpadlo Bočkajovo vojsko do města potřetí, s nebývalou silou plenilo, loupilo a vraždilo, přičemž ušetřena nezůstala ani radnice ani kostel. Dobře organizovaná posádka na zámku však dokázala střelbou útoky odrazit. Více jak po celý měsíc bylo území od Strážnice až po Zlín ničeno uherským vojskem. Teprve 28. července dorazilo do Strážnice české vojsko a zde se spojilo s Moravany. Nejvyšší komoří Království českého, Adam ze Šternberka popisuje, jak své ležení rozvinul ve Strážnici, „ve městě zkaženém a vypáleném.“ Zpustošení města je patrné i z purkrechtních knih, v nichž se nachází hromadné zápisy typu: dům shořel – požár – pustý – spálen uherskými rebelanty a podobně. Celkem bylo zabito 50 osob. Z hmotných škod byla zvláště zdůrazněna ztráta zvonů, které se žárem rozlily, proto Karel starší ze Žerotína žádal, aby byly pořízeny nové a při podobném nebezpečí příště spuštěny z věže a zakopány do země. V důsledku ničivých bočkajovských nájezdů tehdy opouští město Strážnici mladý Jan Amos Komenský, jehož strýce vojáci zabili a dům vypálili. Paradoxem byla ta skutečnost, že povstání Štěpána Bočkaje vzniklo jako reakce proti rekatolizační politice Habsburků, přičemž tehdy nekatolická Strážnice by tedy měla být Bočkajovým spojencem. Opak byl ovšem pravdou. Řádění jeho hajduků a podpora ze strany Turků z něj udělaly nepřítele. Dokonce i příslušníci Jednoty bratrské se o něm takto vyjadřovali. Prostě politika byla složitější a promítalo se do ní více zájmů. Dodnes máme památku na bočkajovské nájezdy v podobě sypaného opevnění (šance) okolo strážnického zámku. Na obrázku je podoba strážnické brány přibližně z doby počátku 17. století, v ní tehdy byla opilá stráž, přes kterou se Bočkajovi vojáci dostali do Strážnice.