Změny ve školství v 19. stol. z pohledu Strážnice

V květnu 1868 byl přijat tzv. Hasnerův zákon, snad nejvýznamnější legislativní úprava školství, v podstatě velmi podobná dnešnímu školskému zákonu. Ministr školství a kultu Leopold Hasner von Artha zákonem zavedl mnohé inovace, zejména profesionalizaci učitelstva. Učitelé se stali státními zaměstnanci pod penzí, byl stanoven úvazek nebo počet žáků ve třídách a povinnost profesního vzdělávání. Podle tehdejší normy učitelé měli vyučovat maximálně 30 hodin týdně a počet žáků ve třídě neměl přesáhnout 80 žáků. Z pramenů týkajících se města Strážnice je zřejmé, že tento zákon výrazně posílil sekulární charakter nejnižšího školství ve městě. Místní kronikář a ředitel školy Jan Skácel to popisuje v knize Čtení o Strážnici takto: „ Postupu národního rozvoje začalo tehdy pomáhat obecné školství. Od roku 1868 převzal dozor nad národními školami stát a od roku 1869 byla zavedena osmiletá docházka (od 6. do 14. roku, nedělní opakovací hodiny přestaly). Učební osnova byla rozšířena o zeměpis, dějepis, přírodovědu, kreslení a tělocvik, pro děvčata o ženské ruční práce. Byla dána možnost zřídit vyšší typ, měšťanskou školu. Brzy potom byly upraveny i učitelské platy. Po zavedení zákona měla strážnická škola ve školním roce 1871/72 688 žáků, proto byla později rozšířena na čtyřtřídní… Na přání místní školní rady měli učitelé věnovat zvláštní pozornost německé řeči, nejvíce ve čtvrté třídě.“ Dále Jan Skácel píše o tom, že se významně změnilo postavení učitelů, kteří získali stabilní pozici a tím pádem si počali vydobývat i důstojnější postavení ve společnosti. Školní rok trval od 1. října do konce července, kdy učitelé vedli děti na výlet do Dúbravky nebo na přívoz (přes řeku Moravu) a tam bývalo divadelní představení nebo deklamace a hry. Školní docházka byla podle pramenů stále „v letních měsících nejvýš nedostatečná, v zimě méně uspokojivá pro různé nemoci“. V jiných historických pramenech je možné se zase dočíst o proměně strážnické triviálky, tzv. kantorky, jíž se dotkly reformy základního školství reprezentované novými školskými zákony (v triviálce se děti učily číst, psát a počítat). V době školských reforem spravoval strážnickou triviálku učitel Jan Vepřek. Za školní katedru ve Strážnici nastoupil 19. listopadu 1851 a v čele školy setrval až do roku 1873. Byl posledním učitelem triviální školy (kantorky) a prvním, který – byť pouze krátce spravoval nově ustavenou školu obecnou. Triviální škola byla tedy přeměněna na školu obecnou, která v roce 1876 byla rozšířena na školu čtyřtřídní a o čtyři roky později na pětitřídní. V roce 1884 došlo k rozdělení školy na pětitřídní obecnou školu chlapeckou a rovněž pětitřídní obecnou školu dívčí. O dva roky později, 27. prosince 1886, povolila zemská školní rada, po naléhání strážnické obecní reprezentace, zřídit ve městě chlapeckou a dívčí školu s českým vyučovacím jazykem. Zajímavé a svědčící o nepříliš vysokém právním vědomí strážnických radních je usnesení obecního výboru ze dne 7. října 1883: „aby na žádost obce byla návštěva školním dítkám chudých obyvatelů ulevena na šest roků“. Přesto, že zákon nařizoval povinnou osmiletou školní docházku, zdůvodňovali tehdejší radní toto usnesení samozřejmě v rozporu se zákonem tak, že chudina nepotřebuje vzdělání a že dvanáctileté děti mají již pomáhat v práci, případně vydělávat si peníze. Je nepochybné, že toto usnesení bylo dáno specifickým rysem strážnických obyvatel, jejich konzervatismem a samozřejmě tím, že město mělo v této době převážně agrární charakter. Na fotografii Jaroslava Chluda je podoba obecní školy u farního kostela z roku 1920