Dějiny církve ve Strážnici po roce 1948

V tomto historickém okénku bych rád věnoval pozornost církevním dějinám města Strážnice po roce 1948. Celý další historický vývoj byl předurčen krátkým zákonem o patnácti paragrafech ze dne 14. října 1949 o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Byť se jednalo o krátkou právní normu, tak výrazně omezila životy lidí v převážně katolickém městě. Dokladem toho je i fakt, že po roce 1948 nebyl žádný kněz ustanoven „farářem“. Posledním farářem byl Jan Vrtek, který se dožil 83 let a zemřel ve Strážnici 15. září 1952. Administrátorem farnosti sv. Martina byl ustanoven dosavadní kaplan Bedřich Pres, rodem z Vacenovic. Ještě za faráře Vrtka se jako kaplan velkou měrou podílel na opravách farního kostela. V roli administrátora se samozřejmě musel dostat pod tlak tzv. lidově demokratické moci, která prostřednictvím městského národního výboru v roce 1959 vznesla nároky na část církevního majetku. Byla zabrána farní zahrada pro účely mateřské školy a v roce 1961 pak i farní stodola, na jejíž místě začala vznikat kotelna pro ústřední topení vytápějící základní i mateřskou školu. Co se týče piaristů, tak v roce 1950 zanikl jejich klášter a budova se postupně adaptovala na rozšíření chorobince. Bývalá studijní knihovna z dob piaristického gymnázia byla odvezena do studijní knihovny v Olomouci. Rukopisná “Historia domus“ v několika objemných svazcích, tak vzácná pro dějiny města, byla uložena v zemském archivu v Brně. Piaristické polnosti převzalo jednotné zemědělské družstvo. Poslední rektor P. Tichý pobyl nějaký čas internován v táborech pro kněze v Oseku, Králíkách a Opočně. Poloslepého jej v roce 1951 převzaly zdejší sestry do chorobince, kde v květnu 1959 zemřel. Jeho poslední kaplan Vojtěch Poláček žil po propuštění ze Želiva v rodném Znojmě, tam v roce 1963 zemřel. Výpomocný kaplan, churavý Norbert Vomáčka nakonec našel útulek v ústavu u řeholních sester v Anenské Studánce u Litomyšle. Piaristický kostel Panny Marie po zrušení řádu neměl majitele a správou celé jeho farnosti byl ustanoven katecheta měšťanských škol Josef Kouřil jako provisor. Úřadoval ve svém domě, protože v klášteře nezůstala žádná místnost pro farní kancelář. Teprve po deseti letech 26. září 1960 byl kostel Panny Marie majetkově i s kaplí sv. Rocha přidělen kostelu sv. Martina.