Strážnický hrad a česko-uherský konflikt

Tuto neděli budu povídat na akci „Oživené památky Strážnice“ o systému opevnění města, který samozřejmě zasadím i do širších historických souvislostí. Tak se přijďte podívat. Toto je taková malá anonce. V 11. a 12. století neprobíhala hranice mezi Moravou a Horními Uhry, tj. dnešním Slovenskem, po hřebenu Bílých Karpat, nýbrž se na straně české držela řek Moravy a Olšavy, na straně odvrácené vedla po Váhu. Historikové se domnívají, že se jednalo o území nikoho, ve kterém chtěli uplatňovat svůj vliv jak Uhry, tak i česká strana. Je pravděpodobné, že kolem roku 1250 fungoval za Moravou předsunutý český opěrný bod v místech dnešní Strážnice. Je vcelku nepochybné, že šlo o lehkou fortifikaci s dřevěnou strážní věží, nezbytnými ubikacemi a palisádou. Strážní funkce tohoto opěrného bodu dala také tomuto místu jméno Strážnice. Po roce 1260, kdy český král Přemysl Otakar II. porazil v bitvě u Kressenbrunnu uherského krále Bélu IV. a připojil tak formálně Strážnicko k Čechám, zde byl postaven hrad jako důležitý obranný a správní bod. Podle strážnického rodáka Františka Dvorského obdržel hrad i s přilehlou osadou jako věno královy nemanželské dcery její manžel Vok z Kravař. V polovině XV. století byl hrad dostavěn Jiřím z Kravař a sídlo mělo takové renomé, že v něm ve dnech 5.-9. února 1458 mohlo proběhnout setkání české a uherské strany na nejvyšší úrovni. Mimochodem uherský král Matyáš Korvín byl zvolen těsně před tímto setkáním 24. ledna 1458, a to v době, kdy byl českým zajatcem. Do Strážnice byl tudíž Jiřím z Poděbrad přivezen v docela zvláštním postavení. Je ale třeba říci, že Jiří z Poděbrad, který se stal českým králem až za měsíc (2. března 1458), se k němu choval s velkou noblesou a snažil o dobré vztahy s Uhrami. Koneckonců ve Strážnici se domluvilo i manželství mezi Jiříkovou dcerou Kateřinou a Matyášem Korvínem.